O MÉ CESTĚ
Kdysi dávno, když jsem nastoupila do prvního ročníku lékařské fakulty, byla jsem okouzlená novým prostředím, novými lidmi, možná i tím, že studovat medicínu mělo prestiž. Jenže tehdy k nám začaly přicházet knihy jako "Moc podvědomí", "Tvůrčí představivost", "Miluj svůj život", "Život po životě". A já je hltala. Navíc jsem hrála na housle a zpívala a v hudbě mi bylo moc dobře, měla jsem pocit, že v hudbě víc "žiju" a víc si rozumím sama se sebou. Prožívala jsem podivnou schizofrenii, konflikt mezi "kde se očekává, že budu, kudy půjdu" a "kde mě to zajímá a je mi dobře". Myslím, že tam někde začal můj zájem o to, kdo jsme, co tu děláme, jak fungujeme, proč žijeme atd. Medicínu jsem po dvou letech opustila, hudbu jsem vystudovala a mnoho let s ní žila. Díky hudbě jsem hodně cestovala a mnoho poznala. Hudba mě zavedla k mé první zkušenosti se smrtí milovaného člověka a potvrzení, že smrt opravdu není konec, jen přechod.
Na své cestě jsem se dostala k homeopatii, přírodním léčebným metodám, k síle doteku, k bylinám... A hudba mi také přivedla do života úžasného syna. A tehdy, když jsem teprve myslela na to, že budu máma, se k mému pozorování života, prožívání, testování "jak se navzájem ovlivňuje duše s tělem" přidaly otázky: "Co dělá člověka šťastným?", "Jak ze šťastného miminka může vyrůst také šťastný dospělý?" A i díky mé báječné mámě mi začaly chodit do rukou knihy: Jean Liedloff - Koncept kontinua; kolektiv autorů - Respektovat a být respektován, Naomi Aldort - Vychováváme děti a rosteme s nimi a další a další. A dětský svět a dětská duše mě od té doby provází. Začala jsem se zajímat o přirozený vývoj dítěte, jeho přirozené schopnosti a své "literární poznatky" pak ověřovala při práci s dětmi jako asistentka a průvodkyně v lesní školce. Pozorovala jsem, jak některé malé děti umí čísla, písmenka, perfektně pojmenovávají "věci" kolem sebe, tedy ovládají skvěle jazyk symbolů, které člověk vytvořil, ale neumí říct, co nebo jak se cítí, jaké to je. Také jsem fascinovaně sledovala, že některé děti lezou po stromech, skáčou přes potoky, všude běhají a prostě nemívají nehody a jiným se neustále "něco děje". Bylo, a stále je, nesmírně zajímavé to pozorovat a dávat do souvislostí. S něčím děti na svět už přijdou, ale za spoustu jiných věcí můžeme my rodiče. A co s tím?
Také jsem z literatury věděla o schopnostech, se kterými se děti rodí, ale které nerozvíjíme, jako je intuice, telepatie, intuitivní nebo extra okulární vidění. Pro tyto schopnosti máme všichni centra v mozku, není to nic nadpřirozeného, jen s tím naše společnost nepracuje. Proč? A k čemu to vlastně je, když to existuje a máme pro to vybavení? Hledala jsem zdroje, informace... Našla jsem Marka Komissarova a jeho metodu. Tehdy jen teoreticky. Až o pár let později jsem se, zase díky mé mámě, dostala na kurz pro nové instruktory Extra Okulárního Vidění (EOV) pro děti a dospívající. Tu dobu poprvé přiletěla z Mexika do Prahy ředitelka projektu Viendo por el Mundo Verenice Carvajal s kolegyněmi. Tehdy jsem poprvé viděla na vlastní oči děti, které čtou text i když mají černou masku přes oči (kterou jsem si předtím sama vyzkoušela). Poprvé jsem prakticky viděla, jak se dá pracovat s obrazy v podvědomí u dětí a jakou tyto obrazy mají sílu. Od té doby pracuji s dětmi a jejich rodiči touto metodou, dál se učím o jiných metodách, sbírám informace, hledám, zkouším... A ta mozaika, kterou jsem měla celá léta před sebou se začala skládat. Není teď složená, ale docela pěkný kousek z ní je srozumitelný a dává mi smysl...
A tak jsem teď na dvou kolejích, které ale, aspoň zatím, vedou paralelně. Jedna je "Jak děti co nejmíň poškodit naší výchovou, rozvíjet u nich jejich přirozené schopnosti, být jim těmi průvodci, které potřebují." A druhá je "Jak pomoci dospělým, aby se ladili sami na sebe, aby zpracovali to, co za svá léta nasbírali, aby sami sobě porozuměli a byli tak schopní prožívat radost a štěstí a být svým dětem milujícími průvodci na cestě."
Vším, co nabízím dospělým, jsem si sama prošla (a procházím), sama jsem si vyzkoušela, mám na sobě ověřené a prověřené a mně pomohlo. Vše, co nabízím v kurzu dětem, jsem nabídla i svému synovi.
